Každodenní gramotnost

Co odhalil požár

V roce 1955 zničil velký požár Bryggen, staré hanzovní nábřeží v Bergenu. Obnova města si vyžádala hloubkový archeologický výzkum v trvale zamokřených vrstvách, kde se organický materiál nerozpadá, nýbrž konzervuje.

Ze země bylo vyzvednuto na 670 popsaných předmětů, převážně dřevěných hůlek z období mezi 12. a 14. stoletím. Jde o největší soubor runových nápisů na světě, který naráz zdvojnásobil veškerý známý korpus všedních runových textů.

Odborný název pro tyto hůlky zní rúnakefli (runové dřívka): čtyřhranné dřevěné laťky dlouhé několik centimetrů, popsané podél hran. Byly levné, spotřební a snadno se seřízly k novému zápisu, což je pravý důvod, proč se jich tolik vyhodilo a proč se mimo trvale mokrou půdu téměř žádné nedochovaly.

Zde se ukazuje zkreslení archeologického vzorku: z většiny runového období máme pouze to, co bylo vytesáno do kamene a kovu, protože tyto materiály přetrvají. Bryggen ukazuje záznamy na dřevě, tedy to, co obyčejní lidé psali, když nikoho neoslavovali.

O čem tyto nápisy hovoří

V naprosté většině o obchodu.

Velkou část tvoří vlastnické visačky: dřívko přivázané k pytli nebo balíku s jednoduchým nápisem Þorkell vlastní toto. Zboží uložené ve společném skladišti muselo být označeno a runové dřívko sloužilo jako štítek.

Další skupinou jsou účty a záznamy: množství zboží, dluhy, stvrzenky a pokyny pro obchodní partnery. Na jednom známém kousku manžel prosí svou ženu, aby mu poslala peníze; jiný žádá pivo.

Nechybí ani korespondence: krátké vzkazy, očividně sepsané pro předání z ruky do ruky mezi lidmi v tomtéž městě.

A nakonec texty, o nichž populární knihy zarytě mlčí: školní cvičení, včetně latinské věty zapsané runami; modlitby a liturgické zlomky, zčásti latinsky; útržky poezie, jako jeden verš skaldské básně; vyznání lásky v latině i staré severštině; a velký počet obhroublých vtipů a vychloubání, z nichž některé byly tak nestoudné, že je starší badatelé raději pouze shrnuli, než aby je doslovně překládali.

Na jedné hůlce je vyřezán prostě začátek futharku, patrně jako cvičení ruky.

Co tyto nálezy vylučují

Domněnka, že runy byly ezoterní technologií vyhrazenou kněžské kastě, ve světle těchto nálezů neobstojí.

Mezi písaři byli kupci, ženy, tovaryši i začátečníci procvičující tvary znaků. Témata sahají od lodních nákladních listů po erotické narážky. Písmo se používalo po boku latinky, běžně se s ní střídalo a občas sloužilo přímo k zápisu latiny.

Takto vypadá běžná gramotnost v jakékoli společnosti, nikoli hermetický kult zasvěcenců.

Dva detaily to dokládají obzvlášť jasně. Za prvé: bezostní runy (radikální těsnopis z Hälsinglandu, který vypouští svislý dřík téměř z každého písmene) fungují jen tehdy, když čtenář čte tak plynně, že pomocné linie nepotřebuje. Těsnopis předpokládá širokou čtenářskou obec, nikoli hrstku specialistů.

Za druhé vznikly krátkovětvené runy právě proto, že léta dřeva praskají při dlouhých šikmých řezech. Písomný systém, který vyvíjí zvláštní kurzívu pro levný spotřební materiál, je písmem v každodenním užívání.

Nic z toho neznamená, že runy nikdy nesloužily rituálům. Prokletý kámen z Björketorpu skutečně existuje. Dokazuje to však, že magické využití bylo pouze dílčí oblastí, nikoli smyslem existence písma.

Maeshowe a nápisy na cizích památkách

Druhým velkým souborem spontánních runových zápisů jsou graffiti, z nichž ta nejpozoruhodnější se nacházejí na Orknejích.

Maeshowe je neolitická chodbová hrobka, stará již na tři tisíce let, když se do ní ve 12. století vloupali severští návštěvníci. Zanechali na stěnách kolem třiceti nápisů: největší sbírku runových graffiti mimo Skandinávii.

Obsah je přesně takový, jaký u graffiti bývá: pověsti o odneseném zlatě, chvástání, že tyto runy vyryl nejlepší rytec západního moře sekerou, která zabila konkrétního muže, poznámky o půvabu místní ženy a prosté podpisy stvrzující přítomnost.

Graffiti v chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli vychází z téhož popudu na opačném konci severského světa: částečně čitelné jméno, vykládané obvykle jako Halfdan, vyškrábané do mramorového zábradlí bojovníkem varjažské gardy.

Lidé ryli runy ze stejných důvodů, proč píší po zdech dnes: aby označili majetek, stvrdili obchod, byli prostořecí nebo zkrátka dokázali, že tam byli.

Proč se tyto prameny zamlčují

Existuje prostý důvod, proč se o nálezech z Bryggenu v populárních knihách mluví jen zřídka, a není jím nedostatek informací: zprávy jsou dávno publikované a vědecké obci dobře známé.

Důvodem je, že tento materiál je všední právě tím způsobem, který z něj činí neocenitelný poklad. Hůlka se vzkazem Gyða vzkazuje, že máš jít domů se nehodí těm, kdo chtějí v runách vidět schránku pradávných mystérií. Sloka o krupobití zní tajuplně; stvrzenka o nákupu nikoli.

Výsledkem je obrovský, střízlivý soubor dokladů, který tiše boří většinu novodobých mýtů o runách, a proto bývá jednoduše přehlížen.

Každý, kdo posuzuje věrohodnost tvrzení o runových tajemstvích, se může ptát, jak se daná teorie vyrovnává s nálezy z Bryggenu.