Runám podobná písma

Ogham

Vlastní písmo Irska, vyřezávané jako jeden až pět tahů podél hrany vztyčeného kamene. Dvacet písmen ve čtyřech rodinách po pěti, vytvořených pro jazyk, který již neexistuje, a dnes slavných pro něco, čím nikdy nebyly.

20
základních písmen
~400
dochovaných kamenů
c. 400–700
n. l. na kameni

Abeceda

Dvacet feda ve čtyřech aicmí, následovaných později přidanými forfeda. Každá karta uvádí skutečný kořenový význam písmene a zvlášť strom, který mu přiřadili středověcí glosátoři.

Oghamské znaky jsou zobrazeny v kódování Unicode a seřazeny zleva doprava. Na vztyčeném kameni běží písmo zdola nahoru podél hrany (arris), proto je tato řada spíše praktickým uspořádáním než věrnou kopií.

Aicme Beithe

1–5

Skupina B: jeden až pět tahů vyřezaných vpravo od vodicí linie, nebo pod ní, pokud linka běží vodorovně. B, L, F, S, N.

ᚁ
1

Beithe

b /b/

strom bříza

Jedno z osmi feda, jejichž stromové jméno je pravé. Staroirské beithe, kognát k velšskému bedw a latinskému betula.

ᚂ
2

Luis

l /l/

žár, plamen nebo bylina

První jméno, na kterém stromová teorie ztroskotává. Luis nemá žádnou etymologickou vazbu na jeřáb; znamená plamen nebo bylinu a kenningy hovoří o dobytku.

ᚃ
3

Fern

f /w/ > /f/

strom olše

Skutečně stromový název z praindoevropského *wernā. Jeho kenningy zmiňují štíty a vědra na mléko – dvě věci, k nimž se olšové dřevo skutečně používalo.

ᚄ
4

Sail

s /s/

strom vrba

Pravé stromové jméno, příbuzné s latinským salix. Jeho kenningy sahají od bledosti mrtvoly až po první jarní nektar.

ᚅ
5

Nin

n /n/

rozvětvená větev, tkalcovský stav

Není strom. Nin znamená vidlici nebo rozsochu a stalo se slovem pro samotné oghamské písmeno, protože každý znak se větví z vodicí linie.

Aicme hÚatha

6–10

Skupina H: jeden až pět tahů vlevo od vodicí linie, nebo nad ní. H, D, T, C, Q. Obsahuje labioveláru /kʷ/, kterou stará irština později ztratila.

ᚆ
6

Úath

h /j/ (sporné)

děs, hrůza

Znamená děs a všechny tři seznamy kenningů se na tom shodují. Glosa hlohu je pozdější racionalizací vycházející z představy hrozivého trnitého keře.

ᚇ
7

Dair

d /d/

strom dub

Pravý název z praindoevropského *doru- (strom, dřevo). Jeho kenningy pojednávají o mistru řemeslníkovi stejně jako o samotném stromu.

ᚈ
8

Tinne

t /t/

železný prut, ingot

Metalurgie, nikoli botanika. Tinne je ingot či kus kovu a jeho kenningy jmenují uhelnou dřeň a čepel zbraně.

ᚉ
9

Coll

c /k/

strom líska

Pravé jméno, příbuzné s velšským collen. Líska z mýtu o Lososu vědění a významný zdroj obživy.

ᚊ
10

Ceirt

q /kʷ/

keř nebo hadr

Uchovává labioveláru /kʷ/, kterou stará irština ztratila. Jeho kořenem je praindoevropské slovo pro dub stojící za latinským quercus, ale v období staré irštiny splynulo se slovem pro hadr či cár.

Aicme Muine

11–15

Skupina M: jeden až pět tahů vedených šikmo napříč vodicí linií. M, G, NG, Z, R. Nejarchaičtější hlásky a nejméně botanická jména v celé abecedě.

ᚋ
11

Muin

m /m/

krk nebo horní část zad

Ve staré irštině trojí homonymum a tvůrci kenningů využili všechny tři významy najednou. Glosa vinné révy je čistě scholastická vykonstruovanost.

ᚌ
12

Gort

g /ɡ/

ohrazené pole

Kognát k anglickému garden. Každý kenning popisuje pastvinu a dobytek; za glosou břečťanu nestojí vůbec nic.

ᚍ
13

nGéadal

ng /ɡʷ/

vražda, zabíjení

Z praindoevropského *gwen- (zabít). Kenningy propojují počátek krveprolití s obživou lékaře, což je ponurá ekonomická úvaha.

ᚎ
14

Straif

z /st/ nebo /sw/

síra

Chemie spíše než stromy. Jeho kenningy zmiňují barvení látek, střežená tajemství a dým hořící síry.

ᚏ
15

Ruis

r /r/

zrudnutí

Všechny tři seznamy kenningů popisují tvář zrudlou hanbou nebo hněvem. Glosa černého bezu funguje pouze skrze barvu jeho plodů.

Aicme Ailme

16–20

Samohlásky: jeden až pět kolmých zářezů přes vodicí linii. A, O, U, E, I. Ani jedno z jejich jmen nelze spolehlivě doložit jako původní irský strom, což je bod, kde se stromová teorie definitivně hroutí.

ᚐ
16

Ailm

a /a/

neznámý; samotný zvuk A

Nejasná etymologie. Kenningy jsou metajazykové – popisují samohlásku jako první zvuk výkřiku či odpovědi, nikoli jakoukoli rostlinu.

ᚑ
17

Onn

o /o/

strom jasan

Nejpodivnější případ v celé řadě: jméno je pravým stromem, ale středověcí glosátoři to ignorovali a přiřadili mu místo toho hlodáš.

ᚒ
18

Úr

u /u/

půda a hrob

Spolehlivě doložený a ponurý význam. Jeho kenningy sahají od chladných příbytků a rubáše mrtvoly až po růst rostlin v zemi.

ᚓ
19

Edad

e /e/

neznámý

Jedna polovina rýmované dvojice s Idad, pravděpodobně vymyšlená k doplnění samohláskové řady. Kenningy jsou v rukopisech porušené.

ᚔ
20

Idad

i /i/

neznámý; pravděpodobně tis

Poslední z původních dvaceti feda o pěti zářezech. Jeho kenningy, „nejstarší ze stromů“ a „nejkrásnější ze starobylých“, odpovídají tisu, i když to etymologie nepotvrzuje.

Forfeda

21–26

Dodatečná písmena vytvořená v rukopisném období pro zvuky, které původních dvacet znaků nedokázalo zapsat. Jejich tvary tvoří složené smyčky a mřížky namísto počítaných tahů a s jedinou výjimkou se na kameni prakticky nevyskytují.

ᚕ
21

Ébad

ea /k/ nebo /x/, později ea

formule KOI; později losos

Jediné forfid, které se na kamenech objevuje s jistou pravidelností, téměř vždy ve formuli KOI – oghamském ekvivalentu latinského hic iacet.

ᚖ
22

Ór

oi /oi/

zlato

Písmeno vytvořené pro latinskou výpůjčku. Kenningy oslavují zlato jako nejuctyhodnější ze všech látek.

ᚗ
23

Uilleann

ui /ui/

loket

Pojmenováno podle vlastního tvaru. Znak se láme a uilleann je staroirské slovo pro loket.

ᚘ
24

Ifín

io /p/, později io

původně písmeno P

Vytvořeno proto, že irština hlásku /p/ zcela ztratila a latinské výpůjčky ji potřebovaly. Pozdější písaři znak o tuto hodnotu připravili při snaze uspořádat forfeda jako samohlásky.

ᚙ
25

Emancholl

ae /x/, později ae

dvojče lísky

Dva tvary C spojené do mřížky přes vodicí linii. Kenning „sten nemocného“ napodobuje drsnou frikativu, kterou znak původně označoval.

ᚚ
26

Peith

p /p/

měkké B

Náhradní P, vytvořené poté, co Ifín o tento zvuk přišel. Upravené Beithe nazývané beithe bog čili měkká bříza.

Odkud písmo známe

Čtyři sta kamenů, dva středověké traktáty, tři seznamy kenningů a jeden román ze dvacátého století, který napáchal více škody než všechno ostatní dohromady.

Jihoirský soubor památek

Kerry, Cork a Waterford 4.–7. století

Většina z přibližně 400 dochovaných oghamských kamenů stojí ve třech hrabstvích. Jsou zároveň památníky i majetkovými nároky – zaznamenávají jméno v genitivu a rodovou linii, která opravňovala k držbě půdy.

MAQI MUCOI a nápisové formule

Irsko a irská diaspora 4.–7. století

Soubor nápisů je přísně formulovitý. MAQI znamená „syn“, MUCOI „z kmene či rodu“, ANM „jméno“. Samotné spojení MAQI MUCOI se objevuje zhruba osmdesátkrát, proto nám kameny prozrazují tolik o gramatice a téměř nic o čemkoli jiném.

Kameny s formulí KOI

Irsko 5.–6. století

Hrstka nápisů nese slovo KOI psané znakem Ébad, které fungovalo jako irský ekvivalent latinského hic iacet („zde leží“). Jde o jediné doplňkové písmeno, které se na klasických památkách vyskytuje pravidelně.

Wales, Skotsko, Cornwall a Man

Británie 5.–7. století

Irské osídlení přeneslo písmo přes moře. Několik velšských kamenů je bilingvních s oghamem na hraně a latinou na čelní straně, což umožnilo poprvé bezpečně potvrdit zvukové hodnoty některých písmen.

Kámen z Killogrone (CIIC 235)

Hrabství Kerry 6. století

Neobvykle hustý nápis kombinující ustálené formule s doplňkovými písmeny a jasný důkaz toho, že klasický korpus není jednotvárně jednoduchý.

Auraicept na n-Éces

Irsko 7.–8. století, později rozšířeno

Příručka učenců: traktát, který uspořádává písmena do skupin aicmí, přiřazuje jim stromová jména a zapojuje ogham do biblické pseudohistorie připsáním jeho vynálezu Feniusi Farsaidovi u Babylonské věže.

In Lebor Ogaim

Kniha z Ballymote (Book of Ballymote) dochováno ze 14. století

Traktát o oghamu, který katalogizuje zhruba stovku oghamských variant: ptačí ogham, barevný ogham, štítový ogham, vodní ogham a další. Jde spíše o šifry než abecedy, na nichž tehdejší učenecká vrstva demonstrovala hru s písmem, které již nikdo v praxi nepotřeboval.

Tři Bríatharogaim

Irsko staroirské období

Tři nezávislé seznamy dvouslovných kenningů připisované Morannu mac Moínovi, Mac ind Ócovi a Cú Chulainnovi. Představují nejbližší obdobu runových básní a slouží jako hlavní důkaz, že většina písmen nebyla původně pojmenována po stromech.

Damian McManus

moderní věda 1991

A Guide to Ogam, standardní moderní monografie, která prošla kenningy a staroirskou slovní zásobu a doložila, že pouze přibližně osm z dvaceti jmen má skutečně botanický původ. Většina etymologických poznatků na této stránce vychází z jeho práce.

Robert Graves, Bílá bohyně

moderní fikce 1948

Básnická kniha, která na ogham naroubovala vymyšlený třináctiměsíční keltský stromový kalendář. Je zdrojem téměř všech dnes šířených korespondencí mezi stromy a měsíci, nemá žádný historický základ a sám Graves netvrdil, že píše dějepisnou studii.

Zaříkávadlo Super Petram

Donegal a Meath zaznamenáno v 19. století

Varianty oghamu se objevují v lidových léčebných zaříkávadlech proti bolesti zubů, zarámovaných příběhem svatého Petra stěžujícího si Kristu u Jordánu na bolavý zub. Důkaz, že si písmo uchovalo auru autority celá staletí poté, co ho lidé přestali umět číst.

Čím ogham ve skutečnosti je\n\nOgham je abeceda vytvořená pro zápis rané irštiny, nejstaršího doloženého vývojového stupně goidelských jazyků. V Irsku se vyřezávala do vztyčených kamenných monumentů zhruba od čtvrtého do sedmého století.\n\nJeho pojetí se zcela liší od čehokoli germánského. Neexistuje tu žádná zásoba tvarů písmen k memorování. Základem je vodicí linie (na kamenných památkách přirozená hrana kamene neboli arris) a jednotlivá písmena vznikají vyřezáním jednoho až pěti tahů v jedné ze čtyř poloh vůči této hraně: vpravo, vlevo, šikmo napříč nebo jako kolmé zářezy přímo na linii. Čtyři polohy krát pět zářezů dávají přesně dvacet písmen. Systém je uzavřen hranicemi lidského vnímání, protože nikdo nedokáže na první pohled spolehlivě spočítat šest rovnoběžných tahů.\n\nPísmena se nazývají feda (stromy, dřeva) a skupina pěti znaků tvoří aicme (rodinu). Na kameni běží text zdola nahoru po levé hraně, přes vrchol a dolů po pravé straně.\n\n## Proč je v sekci věnované runám\n\nOgham není runové písmo. Nemá žádnou spojitost se starším futharkem: patří do jiné jazykové rodiny, stojí na odlišném konstrukčním principu, má jiný původ a nesdílí jediný znak. Nic v něm nevychází z germánských řad a žádná runa neodvozuje svůj původ z něj.\n\nTo, co obě tradice spojuje, je jejich účel a vzhled. V obou případech jde o hranatá písma vyřezávaná do tvrdých materiálů lidmi, jejichž sousedé psali latinkou. Obě sloužila k tvorbě památníků a potvrzování vlastnických nároků a kolem obou vznikl okultní nános, o který nikdy nestála. Právě proto je zařazen sem, ačkoliv je dobré mít tento rozdíl stále na paměti.\n\n## Stromová abeceda je středověká a z většiny mylná\n\nJde o vůbec nejdůležitější sdělení na této stránce.\n\nOgham proslul jako keltská stromová abeceda, v níž má každé písmeno představovat strom a abeceda údajně kóduje kalendář posvátných dřevin. Toto přesvědčení má dva kořeny, z nichž ani jeden nepatří do staroirské praxe.\n\nPrvním zdrojem je středověká učenost. Jakmile latina vytlačila ogham z běžného písemnictví, písmo se přesunulo do klášterů a stalo se předmětem bádání. Písaři si všimli, že písmena se nazývají feda (dřeva) a že několik z nich nese skutečná stromová jména. Začali pak systematicky pracovat na tom, aby za stromy prohlásili všechna písmena, a kde název zjevně znamenal něco jiného, vymysleli si zdůvodnění. Traktát Auraicept na n-Éces dokonce upřímně přiznává, že některé z uváděných stromů nikdo nezná, a odvolává se na jakousi tajemnou Oghamskou knihu dřevin.\n\nDruhým zdrojem je román. V roce 1948 vydal Robert Graves knihu Bílá bohyně (The White Goddess), v níž na ogham narouboval vymyšlený třináctiměsíční stromový kalendář. Téměř každé dnes tradované přiřazení stromů k měsícům pochází právě z této knihy. Jde o dílo básnické imaginace – Graves otevřeně přiznával, že nejde o vědeckou práci – a představuje přímého předchůdce většiny toho, co se dnes prodává jako oghamské věštění.\n\nDostupné důkazy, které podrobně zpracoval především Damian McManus, ukazují, že pouze přibližně osm z dvaceti jmen písmen má doloženou botanickou etymologii. Ostatní označují kovový ingot, síru, pole, vidlici či tkalcovský stav, zrudnutí, děs, zabíjení, hlínu, loket, zlato a ve dvou případech významy, které dnes nikdo nedokáže rekonstruovat.\n\n## Kenningy a jejich skutečný účel\n\nOgham nemá žádnou runovou báseň. Má však něco, co je v mnoha ohledech cennější: tři nezávislé seznamy dvouslovných kenningů zvané Bríatharogaim, připisované postavám jménem Morann mac Moín, Mac ind Óc a Cú Chulainn.\n\nKaždý z nich přináší pro jednotlivá písmena stručnou básnickou frázi. Jelikož tyto tři seznamy vznikly nezávisle na sobě, shoda mezi nimi představuje pádný důkaz. Pokud všechny tři popisují zrudlou tvář, písmeno znamená červeň. Pokud všechny tři hovoří o strachu, písmeno znamená děs. A pokud jim stromová glosa odporuje, je vetřelcem právě ona.\n\nJako celek podávají obraz raně irského materiálního života, který nemá s posvátnými háji nic společného: výroba štítů, vědra na mléko, tavení železa, včelařství, pastva dobytka, barvení látek, tkaní, příjem lékaře ze zranění druhých a chladná země nad hrobem.\n\n## O čem kameny vypovídají\n\nTéměř o ničem a stále o témže.\n\nOghamské nápisy tvoří převážně osobní jména v genitivu, spojená úzkou sadou ustálených formulí: MAQI (syn), MUCOI (z rodu či kmene), ANM (jméno). Samotné spojení MAQI MUCOI se objevuje zhruba osmdesátkrát.\n\nProto představují chudou literaturu, ale vynikající lingvistický materiál. Raná irština totiž ještě neprošla hláskovým rozpadem, který dal vzniknout staré irštině (ztráta vnitřních samohlásek a koncových slabik či vznik náslovných mutací). Tyto kameny tak uchovávají indoevropské pádové koncovky, které ze všech pozdějších irských textů zcela vymizely. Oghamský kámen je zkamenělinou jazyka, kterým již čtrnáct set let nikdo nepromluvil.\n\nSloužily také jako doklad vlastnictví. Kámen vztyčený na hranici pozemku, nesoucí jméno muže a jeho rodu, byl rodokmenovým argumentem o tom, komu daná půda patří.\n\n## Věštění\n\nNeexistují žádné důkazy o tom, že by druidi používali ogham k předpovídání budoucnosti. Vůbec žádné: ani archeologické, ani textové, ani v právních traktátech.\n\nPísmo sloužilo jako běžný zápisový systém, jeho dochované použití je pamětní a teritoriální a jeho středověký druhý život byl čistě gramatický a kryptografický. Nejstarší prameny popisující irské věštecké praktiky se o oghamu vůbec nezmiňují. Moderní oghamské věštění vzniklo ve dvacátém století na základech položených Gravesem jako vědomá nápodoba vrhání run, což je praxe rovněž pocházející až ze dvacátého století.\n\nTo neznamená, že je bezcenné, a tento web nic takového netvrdí ani o tarotu. Znamená to však, že kdokoli tvrdí, že vykládá ogham způsobem starých druidů, popisuje systém vytvořený v moderní době.

Často kladené otázky

Abeceda vytvořená pro zápis rané irštiny, vyřezávaná do vztyčených kamenů v Irsku zhruba od čtvrtého do sedmého století. Písmena vznikají vyřezáním jednoho až pěti tahů ve čtyřech polohách vůči vodicí linii, kterou na památkách tvoří přirozená hrana kamene. Čtyři polohy po pěti zářezech dávají dohromady dvacet písmen.

Není. Nemá žádnou vazbu na starší futhark ani jeho potomky: jde o jinou jazykovou rodinu, odlišný princip tvorby znaků, jiný původ a obě písma nesdílejí jediný znak. Spojuje je pouze účel a vzhled – hranaté písmo vyřezávané do tvrdého materiálu lidmi, jejichž sousedé psali latinkou, používané pro památníky a potvrzení vlastnictví.

Nebyl, a jde o nejvytrvalejší mýtus, který se kolem něj traduje. Pouze přibližně osm z dvaceti jmen písmen má doloženou botanickou etymologii. Ostatní označují kovový ingot, síru, pole, vidlici, červeň, děs, zabíjení, půdu a další nesouvisející věci. Stromový systém vytvořili až středověcí písaři, kteří si všimli, že písmena se označují jako feda (dřeva), a snažili se z nich všech udělat stromy.

Z knihy Roberta Gravese Bílá bohyně (The White Goddess) z roku 1948. Graves narouboval vymyšlený třináctiměsíční kalendář na oghamskou abecedu a téměř každé dnes tradované přiřazení stromů k měsícům vychází z této publikace. Jde o básnickou fikci, nikoli o historickou vědu, což Graves sám nezastíral.

Čtyři pětičlenné skupiny písmen, do nichž se abeceda dělí. Každá je vymezena tím, kde se její tahy nacházejí vůči vodicí linii: vpravo, vlevo, šikmo napříč nebo jako kolmé zářezy na linii. Jsou pojmenovány podle svého prvního písmene: Aicme Beithe, Aicme hÚatha, Aicme Muine a Aicme Ailme.

Tři nezávislé seznamy dvouslovných kenningů pro každé písmeno, připisované Morannu mac Moínovi, Mac ind Ócovi a Cú Chulainnovi. Představují nejbližší oghamskou obdobu runových básní. Jelikož vznikly nezávisle, jejich vzájemná shoda je pádným důkazem o tom, že většina písmen nebyla původně pojmenována podle stromů.

Obsahují osobní jména v genitivu, propojená několika formulovými slovy: MAQI (syn), MUCOI (z rodu či kmene), ANM (jméno). Samotné MAQI MUCOI se vyskytuje zhruba osmdesátkrát. Jde o památníky a majetkové nároky, jejichž hlavní hodnota je lingvistická: uchovávají indoevropské pádové koncovky, které vymizely ještě před vznikem písemné staré irštiny.

Doplňková písmena vytvořená v rukopisném období pro hlásky, které původních dvacet znaků nedokázalo zapsat, včetně latinského /p/, které irština zcela ztratila. Jejich tvary tvoří složené smyčky a mřížky namísto počítaných tahů a kromě znaku Ébad ve formuli KOI se na kamenech téměř nevyskytují.

Neexistují pro to žádné důkazy – ani archeologické, ani textové, ani v právních textech. Dochované použití písma je pamětní a teritoriální a jeho středověký význam byl gramatický a šifrovací. Moderní oghamské věštění sestavili autoři ve dvacátém století na základech položených Gravesem v napodobení vrhání run, což je praxe rovněž pocházející až ze dvacátého století.

Zdola nahoru podél levé hrany, dále přes vrchol a dolů po pravé hraně. Znaky Unicode na této stránce jsou pro přehlednost seřazeny zleva doprava, což odpovídá zápisu v rukopisech, ale nikoli na kamenech.

Protože člověk nedokáže na první pohled spočítat šest rovnoběžných tahů. Systém kóduje písmeno jako polohu a počet zářezů, přičemž spolehlivé okamžité rozpoznání počtu (subitizace) končí u pěti. Čtyři polohy krát pět zářezů uzavírají systém na dvaceti znacích a všechny další znaky již musely být vytvořeny ze složených tvarů.

Nejnovější příspěvky

Objevte starověkou moudrost tarotových karet a odemkněte tajemství své duchovní cesty. Náš blog je vaším vstupem do porozumění bohaté symbolice, významům a praktickým aplikacím čtení tarotu.