ᚙ

Emancholl

dvojče lísky

Zdvojení; dvě stejné věci překřížené přes sebe

Oghamské znaky jsou zobrazeny v kódování Unicode a seřazeny zleva doprava. Na vztyčeném kameni běží písmo zdola nahoru podél hrany (arris), proto je tato řada spíše praktickým uspořádáním než věrnou kopií.

Sound
ae původně /x/, neboli ch jako ve skotském loch; později dvojhláska ae
Pozice
25
Group
Forfeda
Root meaning
eman (dvojče) + coll (líska): popis konstrukce písmene
Medieval tree gloss
líska, zdvojená (vychází ze samotného jména namísto jeho překrytí)
Unicode
U+1699
Časové určení
Tradiční výklad se nedochoval
Ano / Ne
Tradiční výklad se nedochoval

Vzpřímená poloha

  • dvojče
  • zdvojení
  • pár
  • opakování
  • drsný zvuk
  • obtíže
  • dvě stejné věci
  • zesílení

In the rune poems

lúad sáethaig

sténání nemocného

Bríatharogam Morainn mac Moín · Emancholl
kenningy pro forfeda jsou zlomkovité a v různých rukopisech se liší

žádný spolehlivý druhý ani třetí kenning se nedochoval

pozdější rukopisná tradice · Emancholl

Jméno popisující svou vlastní konstrukci

Emancholl je složenina: eman (dvojče) a coll (líska). Dvojče lísky.

Coll je deváté písmeno oghamské abecedy, hláska C, a toto pojmenování se vůbec netýká stromu. Odkazuje k samotnému písmenu. Emancholl tvoří dva tvary písmene C propletené do mřížky přes kmenovou linii, doslova zdvojené Coll, a jeho název to říká naprosto přesně.

Tím se stává druhým sebepopisným písmenem mezi forfeda, po boku znaku Uilleann, pojmenovaného podle svého ohnutí. V obou případech jde o písařská písmena navržená u psacího stolu, nikoli převzatá z okolního světa, a obě jasně prozrazují, kdy a jak skupina forfeda vznikla.

Stejnou logikou se řídí i jeho zvuk. Coll odpovídá hlásce /k/; zdvojené Coll představuje /x/, frikativu známou ze skotského loch, německého Bach nebo českého ch. Zdvojení písmene zvuk zdrsňuje.

Kenning, který vydává samotný zvuk

Lúad sáethaig znamená sténání či projev sáethach, tedy nemocného či sužovaného člověka, a představuje nejlepší vtip v celém oghamském korpusu.

Písmeno označovalo /x/, neznělou velární frikativu tvořenou proudem vzduchu procházejícím zúženým hrdlem. Přesně tak zní odkašlání, chrapot nebo sténání nemocného.

Tento kenning proto nevysvětluje abstraktní význam, nýbrž přímo napodobuje zvuk písmene. Když vyslovíte /x/, vydáte přesně ten zvuk, jaký ze sebe vyráží nemocný; kenning tento zvuk pojmenuje, a tím pojmenuje i samotné písmeno.

Jde o stejný postup, jaký využívají kenningy pro Ailm (popisují zvuk namísto vnějšího předmětu), a tato dvě písmena jsou jediná v celé abecedě, která takto fungují. Ailm představuje otevřenou samohlásku výkřiku, zatímco Emancholl je zachrčení v krku. Obě jsou metajazyková a obě ukazují, že jejich tvůrci přemýšleli o fonetice jako takové.

A pak se proměnilo v samohlásku

Podobně jako ostatní forfeda padl i Emancholl za oběť rukopisné reorganizaci.

Když se písaři rozhodli, že pátá aicme má tvořit čistou řadu samohláskových dvojhlásek, původní hodnota /x/ byla odvržena a písmenu přiřadili ae. Znak navržený pro drsnou souhlásku a pojmenovaný podle zdvojeného souhláskového písmene se tak proměnil v samohlásku.

Kenning tuto proměnu přečkal, díky čemuž se dochoval dodnes, zůstal však připojen k písmenu, jehož nová výslovnost už popsané sténání nevydává.

Stromová tradice to zde měla pro jednou snadné. Jméno již obsahuje slovo coll (líska), takže glosa jednoduše uvádí lísku znovu, tentokrát zdvojenou. Představuje jediné forfid, u něhož stromové přiřazení vychází ze samotného jména, místo aby jej přebíjelo; stalo se tak ovšem jen díky tomu, že název shodou okolností obsahoval označení stromu.

Při výkladu

K písmenu Emancholl se neváže žádná ustálená věštecká tradice a novodobé sady, které ji nabízejí, si ji vytvářejí uměle.

To, co toto písmeno skutečně nabízí, je zdvojení. Tvoří jej dva stejné znaky překřížené přes sebe a jeho zvuk vzniká zesílením jednodušší hlásky. Ve výkladu se projevuje jako opakování, dvojice, událost odehrávající se podruhé nebo situace, která je drsnější obdobou něčeho již prožitého.

Lúad sáethaig přináší druhý a temnější výklad, který představuje jediný obsah dochovaný v tradici kenningů: zvuk nemocného člověka. Jsou to obtíže vyjádřené hlasem, nikoli pouhým popisem. Nejde o předzvěst nemoci a takto by se písmeno vykládat nemělo, spolehlivě však označuje okamžik, kdy se vypětí stává slyšitelným.

Spojitost s lískou je patrná ze samotného jména, je však dobré mít na paměti, že odkazuje k písmenu Coll, nikoli ke stromu. Emancholl nevypovídá o moudrosti ani o oříšcích; vypovídá o tom, že se Coll odehrává podruhé.

Questions to sit with

  • Co se zde odehrává dvakrát, ačkoli k tomu přistupujete jako k jediné události?
  • Jde o novou obtíž, nebo o drsnější podobu té dřívější?
  • Kenning zachycuje okamžik, kdy se vypětí stává slyšitelným. Co se právě teď začalo ozývat nahlas?

Často kladené otázky

Dvojče lísky: eman (dvojče) a coll (líska). Jméno však označuje písmeno, nikoli strom. Coll je devátý znak oghamu, hláska C, a Emancholl tvoří dva tvary písmene C propletené do mřížky přes kmenovou linii. Jde doslova o zdvojené Coll a jeho název to přímo říká.

Protože napodobuje samotný zvuk. Písmeno označovalo /x/, frikativu známou ze skotského loch či českého ch, která vzniká průchodem vzduchu zúženým hrdlem, tedy zvuk chraplavého kašle nebo sténání. Lúad sáethaig tento zvuk přímo pojmenovává, a tím označuje i samotné písmeno, místo aby popisoval abstraktní význam.

Pouze jedno: Ailm, jehož kenningy jej nazývají nejhlasitějším sténáním a začátkem volání, čímž popisují otevřenou samohlásku A namísto vnějšího předmětu. Ailm a Emancholl jsou jediná metajazyková písmena v celé abecedě a obě dokládají, že jejich tvůrci přemýšleli o fonetice jako takové.

Čistě náhodou. Jméno již obsahuje slovo coll (líska), takže glosátoři jednoduše přiřadili zdvojenou lísku. Představuje jediné forfid, kde stromové přiřazení vychází ze samotného jména, místo aby jej přebíjelo, a to pouze proto, že název ze zcela jiných důvodů obsahoval slovo označující strom.

Neváže se k němu žádná ustálená tradice, takže každý výklad je novodobou konstrukcí. To, co písmeno přirozeně nabízí, je zdvojení: dva stejné znaky překřížené přes sebe a zvuk představující zesílenou variantu jednodušší hlásky. Ve výkladu značí opakování, dvojici nebo drsnější podobu něčeho, s čím jste se již setkali.

Ogham

Nejnovější příspěvky

Objevte starověkou moudrost tarotových karet a odemkněte tajemství své duchovní cesty. Náš blog je vaším vstupem do porozumění bohaté symbolice, významům a praktickým aplikacím čtení tarotu.