Mimo východní Asii

Západní přijetí

Jezuita v Pekingu poslal Leibnizovi diagram šedesáti čtyř hexagramů a ten v něm rozpoznal svou vlastní binární aritmetiku. O dvě a půl století později se táž kniha stala bestsellerem v San Franciscu. Málokterý text byl samotným aktem překladu proměněn tak zásadně.

12
proudů
12
osobností
300
let na Západě

Proudy

Každá generace nacházela jinou knihu: důkaz křesťanského zjevení, kuriozitu orientální logiky, psychologický nástroj, orákulum kontrakultury i historický dokument z doby bronzové.

✝️

Jezuitský figurismus

Peking a Paříž 17. až 18. století

Část jezuitských misionářů tvrdila, že čínské klasické knihy uchovávají zkreslenou vzpomínku na biblické zjevení, a v hexagramech hledala stopy starozákonních patriarchů. Řím sice tento přístup odmítal, přesto právě on stál u zrodu prvního hlubšího evropského zájmu o tento text.

🔟

Binární aritmetika

Hannover 1701–1703

Joachim Bouvet poslal Leibnizovi diagram šedesáti čtyř hexagramů v uspořádání připisovaném Fu-siovi. Leibniz rozpoznal, že čtení přerušovaných čar jako nuly a plných jako jedničky vytváří posloupnost čísel od nuly do šedesáti tří, a pokládal to za starobylé potvrzení svého vlastního systému.

📘

První překlady

Británie a Evropa 19. století

Překlad Thomase McClatchieho z roku 1876 a verze Jamese Leggeho z roku 1882 pro edici Sacred Books of the East zpřístupnily kompletní text v angličtině. Leggemu byla tato práce cizí a otevřeně to přiznával, což je na výsledku znát.

📙

Překlad Wilhelma a Baynesové

Německo a Spojené státy 1924 a 1950

Německý překlad Richarda Wilhelma, vytvořený ve spolupráci s učencem Lao Naj-süanem, převedla do angličtiny Cary F. Baynesová s předmluvou C. G. Junga. Právě toto vydání se stalo směrodatným textem na Západě a určilo způsob, jakým většina západních čtenářů knihu vnímá.

🎲

Synchronicita

Curych 30. až 50. léta 20. století

Jungův koncept akauzálního spojujícího principu, formulovaný zčásti pro vysvětlení toho, co pozoroval při konzultacích s Proměnami. Západním čtenářům nabídl rámec, jak brát orákulum vážně, aniž by museli přijímat věštění jako takové.

🎼

Operace náhody v umění

New York od roku 1951

John Cage použil vrhy hexagramů k určení výšky tónů, délky a dynamiky ve skladbě Music of Changes i v řadě pozdějších děl. Proměnil tak knihu v kompoziční nástroj a ovlivnil celou generaci výtvarníků a choreografů.

📗

Literární I-ťing

Evropa a Amerika 20. století

Philip K. Dick se s knihou radil při psaní románu Muž z vysokého zámku, kde se s ní radí i samotné postavy. Do své tvorby ji začlenili Hermann Hesse, Jorge Luis Borges a mnozí další, díky čemuž se stala nepřehlédnutelným prvkem poválečné prózy.

🌻

Kontrakultura

Spojené státy a Evropa 60. a 70. léta 20. století

Vydání Wilhelma a Baynesové dosáhlo obrovských nákladů mezi čtenáři, kteří se o sinologii vůbec nezajímali, a zařadilo se po bok zenu, védánty a psychedelik. Právě z tohoto období pramení většina západního povědomí o této knize.

🔺

Západní okultismus

Británie a Evropa 20. století

Aleister Crowley používal Proměny po desetiletí jako své hlavní orákulum a pokusil se hexagramy propojit s kabalistickým Stromem života. Tato syntéza přetrvává v některých proudech západního esoterismu dodnes.

🧬

Analogie s genetickým kódem

Evropa a Amerika od 70. let 20. století

Shoda mezi šedesáti čtyřmi hexagramy a šedesáti čtyřmi kodóny DNA podnítila vznik řady publikací mapujících jeden systém na druhý. Jde spíše o numerologii než biologii, tento výklad je však natolik houževnatý, že si žádá jasné pojmenování.

🏺

Nálezy starých rukopisů

Čína od roku 1973

Hedvábné rukopisy z Ma-wang-tuej a pozdější nálezy z Kuo-tienu i dalších míst odhalily starší verze s odlišným řazením hexagramů a odchylnými čteními. Tyto objevy zásadně proměnily vědecké poznatky o vzniku celého textu.

🔬

Historický obrat

Británie a Amerika od 80. let 20. století

Richard Rutt, Edward Shaughnessy, Richard J. Smith a další začali číst Čou-i jako věštecký záznam z doby bronzové, nikoli jako knihu mudrosloví, a vytvořili překlady, které se od Wilhelmova pojetí dramaticky liší.

Osobnosti

Misionáři, matematici, překladatelé, psycholog, umělci využívající orákulum jako tvůrčí metodu i sinologové, kteří text navrátili k jeho kořenům.

Joachim Bouvet

1656–1730 Francie a Peking

Jezuitský misionář a matematik na dvoře císaře Kchang-si, přední představitel figurismu. Léta si dopisoval s Leibnizem a zaslal mu diagram hexagramů, který vedl k postřehu o binární soustavě.

Gottfried Wilhelm Leibniz

1646–1716 Hannover

Binární aritmetiku vypracoval ještě předtím, než mu Bouvetův diagram v roce 1701 dorazil. Fu-siovo uspořádání považoval za nezávislé starobylé potvrzení své teorie a publikoval o něm, čímž Kniha proměn poprvé pevně zakotvila v evropských intelektuálních dějinách.

Thomas McClatchie

1812–1885 Šanghaj

Anglikánský misionář, jenž v roce 1876 vytvořil první kompletní anglický překlad a text vykládal prizmatem srovnávací mytologie. Legge jeho práci neuznával a dnes je vnímána spíše jako historická kuriozita.

James Legge

1815–1897 Skotsko, Hongkong, Oxford

Přední viktoriánský překladatel čínských klasických děl, jehož překlad Yi King z roku 1882 vyšel v edici Sacred Books of the East. K textu, který mu připadal frustrující, přistoupil s velkou důkladností a jeho verze zůstává cenná pro svou doslovnost.

Lao Naixuan

1843–1921 Čching-tao

Čínský učenec, který několik let vyučoval Richarda Wilhelma v Proměnách a procházel s ním text řádek po řádku. Wilhelmův překlad je v téže míře záznamem jeho výuky jako Wilhelmovy badatelské práce.

Richard Wilhelm

1873–1930 Čching-tao a Frankfurt

Misionář a pozdější sinolog, který strávil v Číně přes dvacet let a v roce 1924 přeložil Proměny do němčiny. Jeho překlad čte text prizmatem konfuciánské komentářové tradice a ovlivnil západní chápání knihy víc než kterýkoli jiný.

Cary F. Baynes

1883–1977 Spojené státy

Překladatelka a psychoanalytička, jež převedla Wilhelmův německý text do anglického vydání z roku 1950. Právě díky její pečlivé práci se kniha dostala do anglojazyčného světa v podobě, kterou lidé skutečně četli.

C. G. Jung

1875–1961 Curych

S Proměnami se radil po celá desetiletí a napsal předmluvu k vydání Cary F. Baynesové, v níž sestavil hexagram přímo o samotné knize. Svůj koncept synchronicity rozvinul zčásti proto, aby tuto zkušenost vysvětlil.

Hellmut Wilhelm

1905–1990 Německo a Seattle

Syn Richarda Wilhelma a vystudovaný sinolog, jehož přednášky a eseje poskytly Západu první ucelený odborný výklad toho, jak Proměny fungují po strukturální stránce.

John Cage

1912–1992 New York

Počínaje skladbou Music of Changes v roce 1951 využíval vrhy hexagramů ke kompozičním rozhodnutím a pokračoval v tom čtyři desetiletí. Právě díky němu má kniha své pevné místo v dějinách hudby dvacátého století.

Philip K. Dick

1928–1982 Kalifornie

Radil se s Proměnami při psaní románu Muž z vysokého zámku, jehož postavy se s nimi radí také, a později uvedl, že věštba přímo určovala zápletku. Kniha získala v roce 1963 prestižní cenu Hugo.

Edward L. Shaughnessy

nar. 1952 Chicago

Přední západní badatel v oblasti starých čínských rukopisů, jenž přeložil Proměny z Ma-wang-tuej a zásadně přispěl k objasnění podoby textu před ustálením kanonické verze.

Kniha, která se mění se svými čtenáři

Západní dějiny Knihy proměn představují ukázkový příklad recepce cizího textu. V každé etapě nacházeli evropští a američtí čtenáři přesně takovou knihu, na jakou byli připraveni. Posloupnost těchto výkladů téměř kopíruje proměny západního myšlení za poslední tři staletí: důkaz biblického zjevení, kuriozita orientální logiky, psychologický nástroj, orákulum kontrakultury a nakonec dokument z doby bronzové pojednávající o obětech a válkách.

Leibniz a binární diagram

První zásadní setkání Evropy s textem zprostředkovala jezuitská misie v Pekingu. Skupina misionářů označovaná jako figuristé věřila, že čínské klasické knihy uchovávají zkreslenou vzpomínku na biblické zjevení, a v dávných textech po něm usilovně pátrala. Řím se k tomuto pojetí stavěl chladně a oficiální linií misie se nikdy nestalo, podnítilo však první soustavné studium Proměn v evropském prostředí.

Joachim Bouvet, matematik působící na dvoře císaře Kchang-si, si léta dopisoval s Leibnizem a v roce 1701 mu poslal diagram šedesáti čtyř hexagramů v uspořádání připisovaném Fu-siovi. Leibniz v té době již binární aritmetiku vytvořil. Když četl přerušované čáry jako nuly a plné jako jedničky, zjistil, že toto uspořádání postupně generuje celá čísla od nuly do šedesáti tří.

Jeho interpretace odpovídala své době: diagram pokládal za starobylé potvrzení, doklad toho, že velmi stará civilizace dospěla ke stejné pravdě. Moderní bádání jednoznačně ukazuje, že uspořádání, které v jedenáctém století vytvořil Šao Jong, vzniklo postupným binárním dělením z kosmologických důvodů, nikoli jako číselná soustava. Formální shoda je přesto přesná a právě ona zajistila Proměnám první opěrný bod v evropském myšlení.

Překlad

Thomas McClatchie publikoval v roce 1876 první kompletní anglický překlad, který text nahlížel prizmatem srovnávací mytologie, což v čase příliš neobstálo. Překlad Jamese Leggeho z roku 1882 pro edici Sacred Books of the East byl nesrovnatelně důkladnějším dílem. Leggemu připadala kniha cizí a netajil se tím, což je na jeho verzi patrné, její doslovnost ji však činí cennou dodnes.

Rozhodující průlom přinesla práce Richarda Wilhelma. Tento misionář, z něhož se stal sinolog, strávil v Číně přes dvacet let a Proměny studoval u učence tradičního vzdělání Lao Naj-süana, s nímž text řádek po řádku procházel několik let. Jeho německý překlad vyšel v roce 1924, do angličtiny jej převedla Cary F. Baynesová a bollingenské vydání z roku 1950 doprovodil předmluvou Carl Gustav Jung.

Právě toto vydání způsobilo, že většina západních čtenářů považuje Proměny za knihu filozofické moudrosti o jednání ušlechtilého člověka. Wilhelm věrně zprostředkoval konfuciánskou komentářovou tradici, šlo však pouze o jedno čtení z mnoha. Věštec z období dynastie Čou by takový text stěží poznal.

Jung a synchronicita

Jung se s knihou radil po celá desetiletí a promýšlel, proč v praxi funguje. Jeho předmluva k vydání Baynesové přináší neobvyklý krok: sám sestavil hexagram s otázkou, co říkají Proměny na své uvedení do anglicky mluvícího světa, a odpověď v předmluvě rozebral.

Jeho koncept synchronicity jako akauzálního spojujícího principu, který dává do smysluplné souvislosti psychické stavy a vnější události, vznikl zčásti právě ve snaze vysvětlit tuto zkušenost. Ať už je hodnocení tohoto konceptu jakékoli, v historii sehrál zcela konkrétní roli. Vzdělaným západním čtenářům umožnil brát orákulum vážně bez nutnosti věřit ve věštění, což je hlavní důvod, proč byla kniha přijata jako psychologický nástroj, nikoli jako pouhá pověra.

Kniha jako tvůrčí metoda

Od roku 1951 používal John Cage vrhy hexagramů k určování výšky tónů, délek a dynamiky, počínaje skladbou Music of Changes a pokračuje další čtyři desetiletí. Smyslem nebylo věštění, nýbrž odstranění osobního vkusu ze skladatelského procesu. Prostřednictvím Cage se tato metoda rozšířila k Merce Cunninghamovi, Jasperu Johnsovi i k širšímu okruhu tvůrců.

Philip K. Dick konzultoval text při psaní románu Muž z vysokého zámku, v němž s ním pracují i samotné postavy, a později prohlásil, že věštba fakticky určila zápletku. Román získal v roce 1963 cenu Hugo.

Následně přišla kontrakultura a vydání Wilhelma a Baynesové se prodávalo v nákladech, jakých žádný odborný překlad obvykle nedosahuje. Po dvě desetiletí patřilo k samozřejmé výbavě vedle zenu, védánty a psychedelik. Právě tehdy vzniklo nejširší povědomí o této knize na Západě.

Historický obrat

Tento směr vývoje obrátily dvě okolnosti. Archeologie přinesla starší verze textu: hedvábné rukopisy z Ma-wang-tuej, odkryté v roce 1973, mají jiné pořadí hexagramů i řadu odlišných čtení, k nimž další poznatky přidaly nálezy z Kuo-tienu a dalších nalezišť.

Nová generace badatelů navíc přistoupila ke čtení Čou-i přesně tak, jak se text jeví: jako k věšteckému záznamu z doby bronzové. Richard Rutt to vyjádřil přímo v podtitulu své knihy, Edward Shaughnessy zpracoval rukopisy a Richard J. Smith sepsal směrodatné kulturní dějiny. Jejich překlady působí ve srovnání s Wilhelmovým vydáním zcela jinak: obsahují méně filozofie, zato více záznamů o dobytku, zajatcích, obětech a válečných taženích.

Dvě knihy, obě skutečné

Západní čtenáři dnes mají přístup ke dvěma zcela odlišným podobám Proměn a obě jsou legitimní.

První z nich představuje kanonický text tak, jak jej východní Asie četla dvě tisíciletí, provázaný Deseti křídly a konfuciánskými komentáři, knihu o správném jednání a životních situacích. To je Wilhelmova kniha a právě to měla tradice Proměnami většinou na mysli.

Druhou podobou je text z období Čou v podobě, v jaké existoval před vznikem této interpretační vrstvy: úsečný, často nesrozumitelný, zabývající se oběťmi, lovem a válkou. To je kniha Rutta a Shaughnessyho, která má blíže k tomu, co bylo původně zapsáno.

Dávat přednost starší vrstvě neznamená dosáhnout přímočařejší autenticity. Proměny byly filozofickou klasikou mnohem déle než věšteckou příručkou z doby bronzové a výkladová tradice je nedílnou součástí díla. Čtenář by však měl vědět, kterou z těchto dvou knih drží v rukou, což většina vydání neuvádí.

Časté dotazy

Všechny školy I-ťingu

Nejnovější příspěvky

Objevte starověkou moudrost tarotových karet a odemkněte tajemství své duchovní cesty. Náš blog je vaším vstupem do porozumění bohaté symbolice, významům a praktickým aplikacím čtení tarotu.