Wunjo

Tvar

Svislý dřík s malým uzavřeným trojúhelníkem v horní části. Připomíná Raidho (ᚱ) bez šikmé nožky; na zvětralých či spěšně tesaných nápisech představují tyto dva znaky jednu z nejsnáze zaměnitelných dvojic v celé řadě.

Podobně jako Thurisaz i toto písmeno přežilo abecedu, k níž původně náleželo. Anglosasští písaři zaznamenávající staroangličtinu latinkou uchovali wynn jako ƿ, protože latina neměla znak pro hlásku w. V anglických rukopisech se udržela po několik staletí, než ji normanští písaři nahradili zdvojeným u, z něhož vzniklo dnešní w i jeho anglický název.

Název

Pragermánské wunjō, radost nebo potěšení, pochází z kořene s významem být spokojen nebo nacházet zalíbení. Staroanglické slovo wynn je jeho přímým potomkem a v moderní angličtině přežívá zkamenělé ve slově winsome, které původně znamenalo radostný, nikoli pouze půvabný.

Týž kořen dal vzniknout německému Wonne a ve vzdálenějším příbuzenství i anglickým slovům win a wish. Patří do okruhu pojmů spjatých s touhou a dosahováním, což přesně odpovídá runě, jejíž báseň vymezuje štěstí skrze to, že člověk má všeho dostatek.

Radost popsaná v záporech

Pro Wunjo se dochovala pouze staroanglická sloka, neboť při zkrácení skandinávské řady na šestnáct znaků byla tato runa vypuštěna. Tato jediná sloka je mnohem hlubší, než naznačují běžné příručky.

Neřeší abstraktní otázku, co je radost. Popisuje toho, kdo ji má: člověka, který zná málo strastí, málo bolestí a zármutku. Dvě třetiny vymezení tvoří výčet nepřítomných pohrom. Teprve potom následují kladné hodnoty, a to velmi hmotné: blahobyt, blaho a dostatek pevných hradišť.

Tento poslední detail lze snadno přehlédnout. Byrga geniht, dostatek opevněných míst. Radost v této básni zahrnuje držení hájitelného útočiště. Je to pojetí štěstí lidí, pro které bezpečí nebylo samozřejmostí.

Wunjo tedy neznamená extatické vytržení ani bujaré veselí. Je to stav domácnosti, v níž v tuto chvíli nic neselhává, zásob je dost a hradby pevně stojí. Moderní knihy, které ji vykládají jako mystické opojení či ryze duchovní blaženost, jdou daleko nad rámec dochovaného pramene.

Konec první ætt

Wunjo uzavírá Freyrovu ætt. Prvních osm run čtených po sobě tvoří výmluvný celek: bohatství, divoká síla, nebezpečí, bůh či slovo, cesta, planoucí pochodeň, dar a konečně ztišené uspokojení.

Zda dávní rytci zamýšleli ucelené vyprávění, nelze doložit. Pořadí futharku je prastaré a pevné, doložené v úplnosti na kameni z Kylveru kolem roku 400 n. l., a žádný pramen neobjasňuje důvody tohoto řazení. Dělení na ætty dokládají brakteáty z Vadsteny a Grumpanu, avšak jeho vnitřní logika se nedochovala.

Jisté je pouze to, že další runou je Hagalaz, krupobití, a ætt, kterou otevírá, je zdaleka nejdrsnější ze všech tří. Wunjo představuje poslední klidné útočiště před příchodem nepohody.

V nápisech

Jako písmeno w se vyskytuje v celém epigrafickém fondu všude tam, kde bylo třeba zapsat daný zvuk, včetně osobních jmen a nápisu Woduridaz na kameni z Tune v Norsku, náhrobním památníku z doby kolem roku 400 n. l. tesaném bustrofédicky, který zmiňuje přípravu pohřebního piva dcerami zemřelého.

O užití Wunjo v raném středověku jako samostatného kouzla pro přivolání štěstí neexistují žádné doklady. V novodobé praxi se takto používá běžně, jde však o pojetí vzniklé ve dvacátém století.

Ve výkladu: přímá poloha

Wunjo v přímé poloze ukazuje na vyrovnaný stav. Ve výkladu obvykle značí, že zkoumaná záležitost je v pořádku nebo se brzy zdárně vyřeší.

Je to mnohem střízlivější runa, než by napovídalo slovo radost. Zatímco Sowilo představuje polední slunce a Jera sklizenou úrodu, Wunjo je večer poté: žádné drama, žádné otevřené spory, dům v naprostém pořádku. V praktickém výkladu často označuje spíše urovnání dřívějších nesnází než vpád oslnivých novinek.

Rozměr sounáležitosti je zásadní. Radost v básni je rodinná a sdílená, nikoli osamělá. Wunjo se často objevuje při otázkách po přijetí a znamená pocit bezpečí mezi svými.

Ve výkladu: obrácená poloha

Wunjo má velmi zřetelný obrácený význam.

V obrácené poloze zachycuje týž domov, avšak s vnitřní trhlinou. Nespokojenost, společenství, do něhož už nezapadáte, nebo zdánlivý klid, pod nímž doutná napětí. Výklad odcizení je zde nejsilnější: obrácená Wunjo často označuje člověka obklopeného lidmi, který se přesto cítí naprosto osamělý.

Zahrnuje také předstíranou pohodu, udržovanou jen tím, že se zavírají oči před problémy. Může rovněž jednoduše ohlašovat konec příznivého období, neboť báseň chápe radost jako nepřítomnost strastí a obrácení vrací zpět to, co dosud chybělo.

Moderní ezoterické vrstvy

Přiřazení k jasanu, živlu země a severským božstvům pocházejí ze dvacátého století, především z prací Thorssona a Aswynn. Středověké prameny o těchto vazbách mlčí.

Wunjo s sebou nese i problematické novodobé dědictví, o němž je třeba mluvit otevřeně. Vzhledem k tvaru připomínajícímu korouhev a v důsledku systému Armanen vytvořeného Guidem von Listem roku 1902 proniklo několik run Staršího futharku do nacistické a neonacistické symboliky. Wunjo byla v té době v upravené podobě užívána jako odznak venkovské služby Hitlerjugend. Znak je dva tisíce let starý a jeho zneužití je novodobé, avšak každý, kdo s runami veřejně pracuje, by měl tyto souvislosti znát.

K dalším zasaženým runám patří Sowilo (ᛊ), zdvojená jako znak SS, Algiz (ᛉ), užívaná jako runa života, a Othala (ᛟ), kterou Liga proti pomluvám dosud vede jako symbol nenávisti.

Ve spojení s jinými runami

Wunjo s Gebo (ᚷ) uzavírá první ætt spojením vzájemné výměny a spokojenosti; jde o jednu z nejharmoničtějších dvojic v celé řadě.

Wunjo s Othala (ᛟ) či Berkano (ᛒ) míří do rodinné sféry: domov, rodina a klidné soužití.

Wunjo s Hagalaz (ᚺ) tvoří spojnici mezi prvními dvěma ættir a vykládá se jako poklidný stav stojící na prahu nezvladatelných bouří.

Wunjo s Isa (ᛁ) ukazuje na znehybnělý klid, okamžik, kdy spokojenost hrozí přejít v ustrnutí.

Wunjo s Mannaz (ᛗ) či Ehwaz (ᛖ) vkládá radost do společenství a je nejjasnějším znamením věrného přátelství a vzájemné opory.