Živec a foidy

Co drží tuto rodinu pohromadě

Živce jsou prostorové aluminosilikáty obsahující ve své struktuře draslík, sodík nebo vápník a tvoří přibližně šedesát procent zemské kůry. Skupina se dělí na draselné živce, kam patří ortoklas a mikroklin, a plagioklasovou řadu sahající od albitu bohatého na sodík až po anortit bohatý na vápník.

Optické jevy vznikají procesem odměšování. Když živec pomalu chladne, jeho složky se mohou rozdělit do střídajících se mikroskopických vrstviček. Pokud se tloušťka těchto vrstev blíží vlnové délce modrého světla, dochází k jeho rozptylu a vzniká namodralý třpyt měsíčního kamene zvaný adularescence. Jsou-li vrstvy silnější a odrážejí světlo pod určitými úhly, spatříte paví odlesky labradoritu, takzvanou labradorescenci. Pokud jsou v krystalu rozptýleny drobné šupinky mědi, vzniká kovový třpyt slunečného kamene označovaný jako avanturescence.

Dva kameny v tomto přehledu nejsou živci v úzkém slova smyslu. Sodalit a lazurit v lapisu lazuli představují foidy, které vznikly v prostředí s příliš nízkým obsahem oxidu křemičitého na to, aby v něm mohl vykrystalizovat pravý živec. Jsou zde zařazeny proto, že sem přirozeně náležejí z hlediska krystalochemie.

Jak vzniká

Živec krystalizuje z chladnoucího magmatu a představuje dominantní minerál v žule, ve většině sopečných hornin a v mnoha horninách přeměněných. Materiál v drahokamové kvalitě vyžaduje pomalé chladnutí a dostatek prostoru, což v praxi zpravidla znamená prostředí pegmatitů.

Klasický měsíční kámen pochází ze Šrí Lanky a jižní Indie, kde se těží po celá staletí a odkud dodnes proudí nejvybranější modře zářící surovina. Labradorit byl poprvé popsán z poloostrova Labrador v roce 1770 a v současnosti pochází hlavně z Madagaskaru a Finska; mimořádně pestrá finská odrůda se nazývá spektrolit.

Amazonit je zelený mikroklin zbarvený stopami olova. K jeho starověkým nalezištím patří Východní poušť v Egyptě i ložiska v Etiopii a Rusku. Slunečný kámen s měděnými vrostlicemi je oficiálním státním drahokamem amerického Oregonu a těží se rovněž v Indii.

Lapis lazuli vzniká v kontaktně přeměněných vápencích a proslulé ložisko Sar-e-Sang v afghánském Badachšánu se těží již více než šest tisíc let.

Kameny této rodiny

• Měsíční kámen (ortoklas a albit, Mohs 6). Adularescence, onen modrý třpyt vznášející se pod povrchem, vzniká rozptylem světla na vnitřních lamelách krystalu. V Indii byl zasvěcen Měsíci a tradičně sloužil jako ochranný dar pro pocestné.
• Labradorit (plagioklasový živec, Mohs 6). Šedý, dokud na něj nedopadne světlo, pak rozehrává paví modř a zlato. Pojmenován podle Labradoru v roce 1770 a ústřední prvek inuitských příběhů o polární záři polapené ve skále.
• Amazonit (mikroklin s olovem, Mohs 6). Modrozelený mikroklin, v Egyptě opracovávaný pro Knihu mrtvých a ještě dříve známý v Mezopotámii. Nese jméno po řece, u níž nebyl nikdy nalezen.
• Slunečný kámen (živec se šupinkami mědi, Mohs 6). Avanturescentní živec, který při pootočení vrhá měděné záblesky. Státní drahokam Oregonu a možný navigační kámen vikingů po boku islandského vápence.
• Lapis lazuli (lazurit s pyritem a kalcitem, Mohs 5.5). Hornina, nikoli minerál, těžená v afghánském Sar-e-Sangu po šest tisíciletí a drcená na ultramarín, který byl kdysi dražší než zlato.
• Sodalit (Na₈Al₆Si₆O₂₄Cl₂, Mohs 5.5). Lapis bez zlatavých třpytek za zlomek ceny. Pojmenován v roce 1811, takže veškerá jeho tradice je moderní a točí se převážně kolem jasného myšlení.

Obchodní názvy a záměny

Největší zmatek panuje kolem označení měsíční kámen. Klasický měsíční kámen je ortoklas s albitovým vrstvením a vyznačuje se modrým či bílým světelným přelivem. Duhový měsíční kámen s pestrobarevnými záblesky je ve skutečnosti bílý labradorit, tedy plagioklas. Tento obchodní název je sice hluboce zakořeněný, jde však o dva odlišné minerály, a každé tvrzení o společné starověké tradici je jednoduše zaměňuje.

Opalit je průmyslově vyráběné sklo s mléčnou opalescencí, které se prodává pod názvy mořský opál, měsíční kámen a pod řadou dalších označení. Jde o sklo, což prodejci často neuvádějí.

Amazonit bývá poměrně jednoznačný, ačkoli se za něj občas vydává dobarvovaný zelený kvarcit. Slunečný kámen napodobuje syntetické sklo goldstone obsahující krystalky mědi, vyvinuté v Itálii v sedmnáctém století.

Lapis lazuli bývá napodobován barveným jaspisem, nabízeným jako švýcarský či německý lapis, nebo rekonstituovaným kamenným prachem pojeným pryskyřicí. Velmi často se za lapis vydává sodalit; spolehlivým rozlišovacím znakem je, že pravý lapis obsahuje nepravidelné zlatavé zrnka pyritu, zatímco sodalit má bílé žilkování a pyrit v něm zcela chybí.

Péče vyplývající ze stavby minerálu

Tato rodina je na svou krásu poměrně měkká. S tvrdostí 6 nebo nižší se živec snadno poškrábe o křemenný prach, který je běžnou součástí prachu v domácnosti, takže leštěný kámen při běžném zacházení po letech ztrácí lesk.

Ještě závažnější je dokonalá štěpnost živce ve dvou směrech pod úhlem blízkým devadesáti stupňům. To znamená, že při nárazu se kámen může čistě rozlomit, nikoli pouze odštípnout. Tímto neduhem je pověstný zejména měsíční kámen, pročež představuje nevhodnou volbu do prstenu nošeného při práci.

Čistěte jej měkkým hadříkem a vlažnou mýdlovou vodou. Vyhněte se ultrazvukovým čističkám, protože vibrace mohou vyvolat a rozšířit prasklinu podél štěpných rovin. Chraňte kameny před prudkými změnami teplot.

Lapis vyžaduje zvláštní pozornost: je porézní, obsahuje měkký kalcit a napadají jej kyseliny včetně lidského potu. Chraňte jej před kosmetikou a nikdy jej dlouho nenamáčejte.